[ultimate_maps id=“4″]

Délka trasy: 256 km

Naše první kilometry ráno směřovaly opačným směrem, než bychom se měli vydat. Chtěli jsme si totiž prohlédnout poloostrov Quiberon a moc pěknou pláž Plage de la Jument, kde jsme mohli poprvé okusit teplotu Biskajského zálivu v září. Pohodovou procházku jsme zakončili pohledem na Château Turpault, které dokonale vystupuje z okolní zástavby.

To už jsme na nejjižnějším cípu poloostrova. O kousek zpět na sever se ukrývá hned dvojice turisticky zajímavých bodů. Pointe du Percho je krásný skalní útvar, který nabízí klenbu, pod kterou se při odlivu můžete dokonce projít. Vede k němu krásná písečná cestička, jen ten sestup na konci je docela prudký. Na protější skále leží zřícenina starého domu, která také stojí za navštívení.

Postupně jsme se tedy vracel na sever, kde hlavním lákadlem (stále ještě kus pod Aurayem) dopoledního programu byl ale jednoznačně Carnac. Leží zde totiž megalitické řady menhirů, které se táhnou několik kilometrů od stejnojmenného města. Dovnitř vás nepustí v případě, že si nezaplatíte komentovanou prohlídku. To nebylo nic pro nás. Naštěstí kolem menhirů vede také turistická stezka a i z ní kameny berou dech.

Od Carnacu nás čekala dlouhá cesta autem až k severnímu pobřeží Francie, do zálivu Saint-Malo. Více než dvě stovky kilometrů jsme si zkrátili zastávkou v městečku Pontivy, kde se nachází nejen zajímavý hrad, ale také netradičně vyzdobené náměstí. Nad jeho plochou se houpou barevné deštníky. Původní plán nás měl zavést ještě do Rennes, abychom se mohli pokochat jejich katedrálou, ale nakonec jsme zvolili přímější cestu směrem na sever. Katedrál si ještě užijeme do sytosti v dalších dnech.

Úspěšný přejezd jsme oslavili krásnou vyhlídkou na záliv, která se jmenuje Pointe du Roselier. Vyhlídkové lavičky i sochy, ale především výhled na další lákadlo pobřeží – Cap Fréhel (to jsme ale ještě nevěděli). Právě Cap Fréhel měl být naší poslední zastávkou dne. Ostatně dorazili jsme sem také někdy kolem šesté hodiny večer, kdy už se začalo dělat větrno a tedy i chladno. Přesto jsme si prošli krásnou vyhlídku a pokochali se pohledem na minecraftové skály.

Naše cesta nyní mířila do hotelu v nenápadném Saint-Malu, které se nakonec mělo stát tím největším překvapením dne a také prvním místem, které si nás opravdu získalo. Paradoxně to tedy nebyla příroda, ale střed města, které nám doporučil pan vedoucí hotelu. Zamířili jsme tedy do historického středu, který je obehnán hradbami. A po nich se dá bez omezení chodit. Vyšlo nám to úplně dokonale, protože jsme si právě z nich mohli vychutnat západ Slunce nad mořem. S takovou vzpomínkou se pak usíná mnohem lépe.

[/fusion_text][/fusion_builder_column][/fusion_builder_row][/fusion_builder_container]