Dnes začínáme na západním pobřeží. Napůl cesty mezi městy Ventspils a Liepaja. Oproti dvěma předchozím dnům nás dnes čeká tak trochu přejezdový den, ve kterém potřebujeme překonat jen 168 kilometrů. Tedy méně, než den předchozí. Ale itinerář hrozí, že budeme mít méně věcí ke koukání.

A tak jsme všechno zahájili u nejširšího vodopádu v Evropě. Je sice nizoučký a voda zde padá z jednoho metru, ale na šířku má úctyhodných 249 metrů. Protože byla neděle, couralo se tu s námi vodou ještě několik místních. Procházka to byla pěkná a jak nám říkal dnešní plán, neměli jsme kam spěchat. Z toho jsme byli trochu nervózní.

Ale ještě než jsme mohli poprvé prohrábnout kamínky na břehu moře, museli jsme absolvovat ještě jednu zkoušku. Písečnou jeskyni Riezupe. Paní průvodkyně nás překvapila, že znala Českou republiku, ačkoliv jsme prý byli první návštěvníci. Jako jazyk prohlídky jsme dostali na výběr mezi lotyšštinou a ruštinou, ale nakonec jsme se dozvěděli alespoň pár zajímavých faktů v angličtině. Především ten, že v jeskyních se dá chodit pouze v létě, protože v zimě zde zimují netopýři a museli bychom se plazit po zemi. Nyní jsou ale chodby krásně vysoké. Dokonce i Hanka projde v klidu.

Další zastávkou bylo již zmiňované město Liepaja. Na jeho plážích jsme objevili místo, které se nám zalíbilo: liepajské severní pevnosti. Jsou to zřícené obranné valy ze začátku 20. století pro ruského cara. Měly sloužit jako námořní základna. Jejich siluety dělají z pláže opravdu zajímavé místo. Do některých z těchto budov se dá dokonce vlézt.

Tady jsme také poprvé narazili na životní úroveň Lotyšska. Ve snaze prohlédnout si velký ortodoxní kostel svatého Mikuláše jsme zaparkovali poblíž nedalekého sídliště. Stav jednotlivých domů nás hodně vyděsil a trochu zastínil dojem z opravované katedrály.

Zajímavostí Liepajy je také bývalá věznice. Z té je nyní zážitkové centrum. Můžete zde absolvovat nejen prohlídku, ale také zde přečkat celou noc!

Naštěstí jsme v itineráři vůbec nepočítali s jantarem. Jeho hledáním jsme strávili pořádnou dávku času na celé dovolené a prošli jsme hromadu pláží ve snaze najít tohle žluté zlato. Právě západní pobřeží by ale na něj mělo být nejbohatší, protože vzniká ze ztuhlé smoly jehličnanů. A moře jej v těchto místech vyplavuje na břeh.

A tak jsme zbytek odpoledne strávili na pláži u městečka Šventoji. Tam se nachází také opuštěné dřevěné molo nebo socha Rybářových dcer.

Už předtím jsme překročili hranice do Litvy, kde nás čekalo ubytování ve velkém městě Klaipéda. Zaznamenali jsme výrazný rozdíl ve stavbách i autech, kterými místní jezdí. Litva je bohatší.

Tentokrát bydlíme v centru Klaipédy, kde jsme ochutnali vynikající arménskou kuchyni místního Ararat Hotelu a uvědomili, že dosud jsme chuťové buňky dost šidili. Hned další dny jsme to měli napravit, protože Litva je svými pokrmy opravdu zajímavá země.