Druhý den jsme vyrazili na severozápad k mysu Kolka, který leží na pomezí Baltského moře a rižského zálivu. Cesta na sever už nás měla připravit na dlouhé trasy bez ničeho. Jen my a silnice.

Ještě než jsme dorazili ke svému slanovodnímu cíli, navštívili jsme bílou dunu z Purciems. Má na výšku 20 metrů a je 6 tisíc let stará. Ale už jsme nepočítali s tím, že po seběhnutí dřevěných schodů dostaneme jako odměnu nejenom pěkný výhled zpět na písečnou stěnu, ale také několik bodnutí od místních komárů.

Mys Kolka (zdroj: Mapy.cz)

Mys Kolka je špičatý výběžek z lotyšské pevníny, který je oblíbený mezi turisty. Obklopují ho krásné písečné pláže a vysoké stromy, až si na chvíli připadáte jako někde u Středozemního moře.

Přímořská cesta pokračuje dál. Je nekonečná, houpe se nahoru a dolů, ale postupuje vpřed prakticky bez zatáček. Je to nuda hlavně proto, že zde nepotkáte téměř žádné auto. A když už ano, pak jede pomalu a opatrně. Toho jsme si ostatně všimli u většiny lotyšských řidičů, kteří na nás působí velmi bázlivě a raději vůbec nepředjíždí.

Další zastávkou měla být mezinárodní radioastronomická věž Irbene. Než jsme k ní ale dojeli, čekalo nás překvapení v podobě opuštěného sovětského armádní města. Lotyšsko samozřejmě bylo až do roku 1991 součástí Sovětského svazu a pozůstatky jsou patrné na každém kroku. Paneláky už pomalu začala pohlcovat příroda, ale naši touhu prozkoumávat přebila opatrnost. Dobře jsme udělali, protože o několik chvil později jsme potkali vojenské auto, které do oblasti zajelo.

Jen kousek za tímto postapokalyptickým výjevem nacházíme cíl naší odbočky. Obrovský satelit, který je ale bohužel obehnaný plotem a na brance je cedule sdělující návštěvníkům, že dnes prohlídky neprobíhají. Potkáváme zde i místní pár, který si na motorce vyrazil na rande. Kousek se projdeme pískem a podíváme se na teleskop ze všech stran.

Odpoledne projíždíme prvním větším městem, které se jmenuje Ventspils. Využíváme situace k nakoupení zásob, ale především se potkáváme s krásnou květinovou sochou býka, prohlížíme si ruský ortodoxní kostel svatého Mikuláše a zamíříme i do přístavu. Chvilku se zdržíme na pláži, ale nepříjemně fouká, takže místního maskota – obrovského bílomodrého býka – si prohlédneme jen z uctivé vzdálenosti.