Dorazili jsme do starodávné rybářské vesničky Altja, ale jelikož ještě bylo brzy ráno, tak zde s námi nebyl nikdo. Jen na parkovišti jsme potkali nějaké kempující Němce. Po krátké procházce jsme dorazili k dřevěným chaloupkám, které vypadaly dost chatrně. Kolo opřené o jednu z nich naznačovalo, že se tu bude přes den něco dít. My si je prohlédli zvenku, prošli okolní kamenité pobřeží a vyrazili dál.

Čekal na nás totiž sousední poloostrov v národním parku Lahemaa. Skalní útvary ležící u vody byly opravdu impozantní. Šlo se k nim lesíkem, kde jsme viděli velkou ptačí rodinku na vodě. Právě ta předznamenala ceduli, která nám znemožnila dorazit až na konec naučné stezky. V červnu je totiž toto místo hnízdištěm ptáků, kteří zde vychovávají své malé. Z důvodů jejich ochrany je tedy zakázán vstup.

Počasí se s námi ale tento den nekamarádilo a po chladnějším ránu začalo poprchat. Naštěstí toto byla naše poslední velká zastávka, takže jsme se vydali na cestu směr hlavní město Estonska.

Když jsme dojeli do Tallinnu, stále lilo jako z konve. Natáhli jsme se tedy v klidu k zastřešenému bazénu a užili si trochu sauny, která je povinnou výbavou téměř všech hotelů v této zemi.

A bylo dobře, že jsme počkali, protože odpoledne se jako zázrakem vyčasilo a obloha najednou byla nádherně modrá. I když jsme měli plány na návštěvu místního hradu nebo katedrály, nakonec jsme jen tak bezcílně bloudili a nasávali atmosféru. Pohodový den jsme zakončili na místním opevnění.